Proč katastr odmítá výmaz exekutorských zástav?

Zavedení institutu exekutorského zástavního práva novelou exekučního řádu (zákon č. 286/2009 Sb.) přineslo bohužel celou řadu praktických problémů, z nich nejpalčivějším se jeví otázka výmazu exekutorského zástavního práva z evidence katastru nemovitostí poté co je exekuční řízení ukončeno.

Otázku zápisu exekutorských zástavních práv vyřešil Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen ČUZK) dodatkem č. 2 k Pokynu č. 39 ze dne 30.10.2009 č. j. ČÚZK 5234/2009-22 k realizaci zákona č. 120/2001 Sb. tím, že po doručení nepravomocného exekučního příkazu, kterým se zřizuje exekutorské zástavní právo zapíše na příslušný list vlastnictví tzv. upozornění dle § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 26/2007 Sb., o „doručení nepravomocného exekučního příkazu o zřízení zástavního práva“ a po doručení předmětného exekučního příkazu opatřeného doložkou právní moci upozornění vymaže a zapíše exekuční příkaz pod novou sp.zn. Naproti tomu rozpory v otázkách výmazu exekutorských zástavních práv při ukončení exekuce zejména vymožením nadále přetrvávají.

V průběhu první poloviny roku 2010 došlo k jednání mezi Exekutorskou komorou ČR (dále jen EK ČR) a ČUZK, kde bylo dohodnuto, že ČÚZK a příslušné katastrální úřady budou provádět výmaz exekutorského zástavního práva na základě usnesení o částečném zastavení exekuce co do způsobu jejího provedení zřízením exekutorského zástavního práva (a to i v případě, kdy exekuce byla fakticky ukončena jejím provedením). Tento postup byl s odkazem na ust. § 69a odst. 2 ex. řádu a ust. § 338e odst. 2 o.s.ř. údajně fakticky jediný akceptovatelný pro všechny strany. Výsledkem jednání mezi EK ČR a ČUZK a dalších jednání vedených i s Ministerstvem spravedlnosti byl rovněž příslib brzké novelizace příslušných předpisů za účelem odstranění současné nejednoznačné právní úpravy.

Je přitom zřejmé, že dohodnutý a soudním exekutorům doporučený postup, aby exekuci i v případě úspěšného vymožení, navíc bez návrhu některého z účastníků, částečně zastavovali co do způsobu provedení zřízením exekutorského zástavního práva, je nesprávný a jedná se o zjevné obcházení legislativních mezer postupem, který nemá oporu v právních předpisech.

ČUZK argumentuje v otázkách výmazu exekutorských zástavních práv tvrzením o povaze zástavního práva jako instrumentu hmotného občanského práva, zajišťujícího splnění hlavního závazku. S ohledem k povaze tohoto právního institutu pak dovozují, že při jeho výmazu z katastru nemovitostí lze vycházet pouze z hmotně právní úpravy vztahující se ke vzniku a zániku zástavních práv k věcem movitých a nemovitostem, ustanovení § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V citovaném pokynu ČUZK č. 39 ve znění dodatku č. 2 je uvedeno, že výmaz exekutorského zástavního práva se provede na základě

1. potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva,
2. potvrzení zástavního věřitele o tom, že zástavní právo nevzniklo, protože pohledávka, která měla být zástavním právem zajištěna, zanikla dříve, než exekuční příkaz nabyl právní moci,
3. pravomocného usnesení, kterým se exekuce zastavuje v části, ve které byla prováděna zřízením exekutorského zástavního práva (viz. uvedená dohoda mezi ČUZK a EK ČR)
4. listin podle bodu 4. „Výmaz zástavních práv a věcných břemen zaniklých právní mocí rozvrhového usnesení“,
5. ohlášení insolvenčního správce o zániku zástavních práv zpeněžením majetkové podstaty podle § 299 odst. 3 insolvenčního zákona,
6. potvrzení dražebníka o nabytí vlastnictví ve veřejné dražbě nedobrovolné podle § 54 odst. 3 zákona o veřejných dražbách,
7. potvrzení vyvlastňovacího úřadu podle § 43 odst. 3 katastrální vyhlášky.

Vzhledem k jednoznačné rozpornosti postupu, kdy má být exekuce i přes úspěšné vymožení částečně zastavována, se někteří soudní exekutoři vydali jinou cestou, kterou se snaží splnit požadavek ČÚZK na předložení listiny prokazující zánik zástavního práva. Tito soudní exekutoři zvolili cestu, kdy exekutorská zástavní práva zřizují na dobu určitou a po uplynutí doby, na kterou byla zřízena žádají na základě potvrzení o uplynutí vymezené doby o jejich výmaz. Opírají se přitom o ustanovení § 170 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, které říká, že zástavní právo zaniká uplynutím doby, na niž bylo zřízeno. Tito soudní exekutoři např. vymezují okamžik zániku zástavního práva „ke dni zániku pověření soudního exekutora k provedení exekuce“.

Z uvedeného postupu plynou především dvě zásadní otázky, a to zda lze exekutorské zástavní právo zřídit na dobu určitou a skončení doby vymezit výše uvedeným způsobem a zda je v kompetenci soudního exekutora potvrdit vznik skutečnosti s níž je zánik zástavního práva spojen pro účely výmazu zástavy?

Domnívám se, že zřízení zástavního práva na dobu určitou bez uvedení konkrétního data zániku je zcela v souladu s ust. § 170 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku a není tudíž nutné určovat zánik konkrétně stanoveným datem, protože postačuje, že je dostatečně určitelné, v kterém okamžiku tato doba nastane, resp. uplyne. Skončení doby pro kterou je zástavní právo zřízeno lze tedy vázat na jakýkoli předem určitelný okamžik, tedy i např. na konkrétní okamžik v exekučním řízení, který objektivně nastane. To, že takový okamžik nastal pak může soudní exekutor osvědčit listinou. Uvedený názor potvrzuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006, který odkazuje též na rozsudky uveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2004 a 17/2006, který uvádí, že: „vymezení doby jako „určité“ nepřekáží, není-li její konec stanoven uplynutím určitého časového období (např. měsíců), popřípadě uvedením konkrétního dne, k němuž běh této doby skončí, nýbrž tak, že trvání této doby je vázáno na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období skončí. V době sjednání příslušné doby nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že daná skutečnost nastane.“ Soudní exekutor tedy může stanovit, že exekutorské zástavní právo zanikne k okamžiku zániku jeho oprávnění (pověření) k provedení exekuce ve smyslu § 51 e.ř. Jedná se totiž o objektivně zjistitelnou skutečnost.

K otázce kompetence soudního exekutora potvrdit zánik zástavního práva se ČUZK vyjádřil ve stanovisku pro katastrální úřady sp.zn. ČUZK 7318/2010-22 k výmazu exekutorského zástavního práva zřízeného „na dobu určitou“. ČUZK ve stanovisku uvádí: Způsoby, jakým je trvání exekutorského zástavního práva omezeno se u jednotlivých soudních exekutorů liší. Např..: „1. Exekutorské zástavní právo se zřizuje na dobu určitou, a to do vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce. 2. Exekutorské zástavní právo se zřizuje na dobu určitou, a to … do vydání oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ve věci vedené pod sp.zn… 3. Exekutorské zástavní právo se zřizuje na dobu, která uplyne dnem, kdy bude katastrálnímu úřadu evidujícímu předmětné nemovitosti doručeno oznámení soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce ve smyslu § 51 e.ř., příp. dnem, kdy nabude právní moci usnesení o zrušení exekučního příkazu podle § 47 odst. 1 e.ř. nebo usnesení o částečném zastavení exekuce vedené podle tohoto exekučního příkazu podle § 55 e.ř. a to podle toho, která z těchto skutečností nastane dříve.“  Předmětná omezení se snaží řešit situaci, kdy po zániku exekutorského zástavního práva (obvykle vymožením nebo splněním pohledávky) nemá soudní exekutor zákonem svěřenu kompetenci tento zánik potvrdit pro účely výmazu exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí. Konstruovat další způsob zániku exekutorského zástavního práva, ke kterému by mělo dojít až poté, co již byla předmětná pohledávka vymožena či splněna, však není možné, neboť exekutorské zástavní právo nemůže zaniknout podruhé. Takové omezení proto nelze považovat za omezení trvání exekutorského zástavního práva na dobu určitou. Proto také nelze na exekutorské zástavní právo zřízené shora uvedeným způsobem aplikovat ustanovení § 11 odst. 4 katastrální vyhlášky, podle nějž se u zástavního práva v katastru eviduje mimo jiné doba, na kterou bylo sjednáno. I kdyby se však o omezení trvání exekutorského zástavního práva na dobu určitou jednalo, neměnilo by to nic na faktu, že zánik exekutorského zástavního práva uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, by soudní exekutor nemohl potvrdit stejně, jako nemůže potvrdit jeho zánik zánikem zajištěné pohledávky. A jelikož katastrální úřad nemůže podkladem pro záznam učinit pouhý vlastní úsudek o zániku zástavního práva, musí mu i v tomto případě být předložena listina prokazující zánik tohoto práva. Za takovou listinu přitom nelze považovat ohlášení vlastníka nemovitosti podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, neboť toto ustanovení je určeno pouze pro případy, kdy je doba trvání věcného práva dána pevně stanoveným časovým úsekem tak, že se předem (již při zápisu práva do katastru nemovitostí) ví, kdy končí. V daném případě je však zánik zástavního práva vázán na událost, která nastane, ale není jisto kdy (a mnohdy ani zda). Existenci takové události by proto bylo nutno ze strany ohlašovatele prokázat, čímž by se ovšem katastrální úřad dostal do pozice, ve které by na základě předložených důkazů posuzoval, zda předmětné právo zaniklo či nikoli. To však katastrálnímu úřadu nepřísluší, a proto i v těchto případech by jedinou možnou listinou pro výmaz bylo potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva. I kdyby tedy bylo možné výše uvedené formulace považovat za omezení trvání exekutorského zástavního práva na dobu určitou, nesplnilo by toto omezení svůj účel, kterým je dosáhnout výmazu exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí na základě listiny předkládané soudním exekutorem.

K citované argumentaci ČUZK uvádím: Formulace „Exekutorské zástavní právo se zřizuje na dobu určitou a zanikne ke dni zániku pověření soudního exekutora k provedení exekuce“ je dle mého názoru zcela určitá a zánik exekutorského zástavního práva je tak vázán na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období skončí. Je jisté, že daná skutečnost nastane, jelikož § 51 e.ř. jednoznačně definuje možný způsob zániku pověření exekutora k provedení exekuce. Takovýmto vymezením trvání exekutorského zástavního práva soudní exekutor nekonstruuje další způsob zániku exekutorského zástavního práva, ke kterému by mělo dojít až poté, co již byla předmětná pohledávka vymožena či splněna, jak uvádí ČUZK. Argumentace ČUZK v tomto bodě spočívá ve zřejmé neznalosti exekučního práva, konkrétně ustanovení § 51 e.ř. kde je vymožení určeno pouze jako jedna z možných skutečností s níž zákon spojuje zánik pověření soudního exekutora k provedení exekuce. V žádném případě se tedy nejedná o dva časově různé okamžiky z nichž jedním by byl okamžik vymožení a druhým okamžik zániku pověření, ale naopak se jedná o okamžik jediný, tedy o konkrétně zjistitelné datum, kdy byla pohledávka vymožena a pověření soudního exekutora k dalšímu provádění exekuce zaniklo. O konkrétním datu, k němuž pověření soudního exekutora zaniklo pak soudní exekutor vyrozumí příslušný katastrální úřad a současně požádá o výmaz exekutorského zástavního práva neboť nastala objektivní skutečnost s níž zákon zánik práva spojuje (uplynutí doby). K argumentu ČUZK, že i kdyby se o omezení trvání exekutorského zástavního práva na dobu určitou jednalo, neměnilo by to nic na faktu, že zánik exekutorského zástavního práva uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, by soudní exekutor nemohl potvrdit stejně, jako nemůže potvrdit jeho zánik zánikem zajištěné pohledávky uvádím, že úprava v katastrální vyhlášce (§ 39 an. vyhlášky č. 26/2007 Sb.) zřejmě skutečně nepřipouští možnost, že by potvrzení o zániku dokládala katastrálnímu úřadu jiná osoba, než ta, v jejíž prospěch je právo zřízeno. Nic na tom zřejmě nemění ani fakt, že subjektem, jenž je nejkvalifikovanějším potvrzení o zániku pověření k provedení exekuce vydat, je právě samotný soudní exekutor a bylo by proti logice věci, aby oprávněný potvrzoval katastrálnímu úřadu skutečnost, že pověření soudního exekutora k provedení exekuce zaniklo. Argumentem ve prospěch toho, že by soudní exekutor mohl katastru za účelem výmazu exekutorského zástavního práva zánik zástavy potvrdit je i skutečnost, že soudní exekutor zřizuje exekutorské zástavní právo rovněž k zajištění svých pohledávek na svoji odměnu a hotové výdaje a je tak de facto rovněž zástavním věřitelem. Provedlo-li by tedy příslušné katastrální pracoviště výmaz exekutorského zástavního práva na základě potvrzení věřitele – oprávněného o tom, že pohledávka zástavním právem zajištěná již zanikla („kvitance“) aniž by stejnou „kvitanci“ předložil soudní exekutor, poruší tím vyhlášku č. 26/2007 Sb. Většina soudních exekutorů totiž zřizuje zástavní právo nejen k zajištění pohledávky oprávněného, ale i k zajištění své vlastní pohledávky, a to nákladů exekučního řízení.

Přetrvávající požadavek ČUZK, aby zástavní věřitelé (oprávnění) sami zajišťovali výmaz exekutorských zástavních práv tím, že budou katastrálním úřadům zasílat „kvitanci“ o tom, že pohledávka zajištěná exekutorským zástavním právem zanikla je rovněž proti logice věci a zejména proti principům exekučního řízení, které v zásadě takovou ingerenci oprávněného do exekučního řízení nepředpokládá. Ostatně za převládající názor lze považovat i tvrzení, že ani samotné zřízení exekutorského zástavního práva oprávněný nenavrhuje, jelikož o způsobu provedení exekuce rozhoduje soudní exekutor a tyto jednotlivé způsoby provedení realizuje prostřednictvím vydaných exekučních příkazů. Neochotě oprávněných, zvláště jsou-li jimi právnické osoby zastoupené advokátem, se nelze divit, když spolu s kvitancí musí katastrálnímu úřadu doložit minimálně originál či úředně ověřenou kopii výpisu z obchodního rejstříku a originál či ověřenou kopii plné moci, kterou udělil oprávněný advokátovi s tím, že veškeré náklady na vyhotovení těchto dokumentů a odeslání příslušnému katastrálnímu pracovišti samozřejmě nese ze svého oprávněný.

Je rovněž nutné zdůraznit, že požadavek, aby každý jednotlivý oprávněný zasílal v případě ukončení exekučního řízení katastru potvrzení o zániku pohledávky, by přinesl zásadní zdržení a komplikace při výmazu exekutorských zástavních práv, které v konečném důsledku mohou znamenat i způsobení škody povinným, kteří budou muset žádat oprávněné po ukončení exekuce o vystavení „kvitance“ přičemž mohou nastat i situace, kdy oprávnění budou vystavování takových potvrzení odmítat neboť zřízení exekutorských zástavních práv nenavrhli a jejich vznik nijak neiniciovali. Povinný se tak může dostat do situace, kdy nebude moci výmazu exekutorského zástavního práva docílit nebo se tak stane s velkým časovým odstupem po ukončení exekučního řízení. V případě, že bude chtít ihned po ukončení exekuce povinný s nemovitostí disponovat a z důvodů přetrvávajícího zápisu exekutorského zástavního práva bude v této dispozici omezen, lze se dočkat i žalob na náhradu škody v tomto případě zřejmě proti státu.

K problému s výmazy exekutorských zástavních práv přistupuje i problém s výmazy nepravomocných exekutorských zástavních práv. Dle citovaného Pokynu ČUZK  č. 39 totiž pokud exekuční příkaz není opatřen doložkou právní moci ani doložen vyrozuměním o nabytí právní moci, katastrální úřad na jeho základě zapíše upozornění podle § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 26/2007 Sb. Nastane-li tedy situace, nikoli výjimečná, kdy soudní exekutor vydá exekuční příkaz, kterým zřídí exekutorské zástavní právo, tento exekuční příkaz rozešle účastníkům i katastru nemovitostí a cca ve stejné době kdy nabude exekutorské zástavní právo právní moci, povinný (často zřejmě právě pod tlakem zřízení exekutorské zástavy) pohledávku uhradí a pověření soudního exekutora k provedení exekuce zanikne, má dle katastru nemovitostí soudní exekutor dvě možnosti. Buď vyrozumí katastr nemovitostí o nabytí právní moci exekučního příkazu načež dojde k výmazu upozornění a k zápisu zástavního práva na příslušný list vlastnictví a soudní exekutor pak může exekuci částečně zastavit, tedy postup zjevně v rozporu s platnou právní úpravou jak je popsáno v tomto textu. Nebo by měl soudní exekutor dle metodiky ČUZK docílit výmazu upozornění buď a) oznámením o ukončení exekuce, pokud v době ukončení exekuce exekuční příkaz dosud nenabyl právní moci přičemž oznámení o ukončení exekuce musí tento údaj obsahovat (takovou skutečnost soudní exekutor oznámit nemůže neboť v mezidobí již exekuční příkaz právní moci nabyl, pakliže byl účastníkům řádně rozeslán), b) vydáním usnesení o zrušení exekučního příkazu spolu s potvrzením soudního exekutora, že toto usnesení nabylo právní moci dříve než jím rušený exekuční příkaz (rovněž tento postup nemůže soudní exekutor použít neboť exekuční příkaz již v právní moci povětšinou je). ČUZK se tedy dodatkem č. 2 k Pokynu č. 39 ze dne 30.10.2009 č. j. ČÚZK 5234/2009-22 elegantně vypořádal s problematikou zápisu nepravomocných exekutorských zástav, kdy zapíše na příslušný list vlastnictví tzv. upozornění, avšak vůbec již neřeší otázku výmazu těchto upozornění a je ochoten provést výmaz upozornění buď na základě oznámení o ukončení exekuce nebo usnesení o zrušení exekučního příkazu, v obou případech je však pro něj nezbytnou podmínkou s níž vše stojí a padá, skutečnost, že předmětný exekuční příkaz dosud nenabyl právní moci.

Ministerstvo spravedlnosti v současné době připravuje novelizaci právní úpravy, která umožní bezproblémové výmazy exekutorských zástavních práv z evidence katastru nemovitostí. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že

1. současný postup většiny exekutorských úřadů, které částečně zastavují exekuci v rozsahu zřízeného exekutorského zástavního práva ačkoli došlo k úspěšnému vymožení pohledávky a bez toho, aby to některý z účastníků navrhl, je zcela v rozporu s platnou právní úpravou;
2. katastrální úřady nedůvodně odmítají akceptovat zřizování exekutorských zástavních práv na dobu určitou, ač takové zřizování zástavních práv platná právní úprava umožňuje;
3. katastrální úřady nedůvodně odmítají akceptovat skutečnost, že exekutorské zástavní právo je (zřejmě u většiny soudních exekutorů) zřizováno nejen k zajištění pohledávky oprávněného, ale i k zajištění pohledávky samotného soudního exekutora;
4. dle platné právní úpravy nelze v současnosti realizovat výmaz exekutorského zástavního práva bez ingerence oprávněného v podobě „kvitance“, byť samotný princip exekučního řízení ingerenci oprávněného v zásadě neumožňuje.

Dle informací Ministerstva spravedlnosti by v budoucnu měla být problematika výmazu exekutorských zástavních práv ošetřena např. možností, aby soudní exekutor v oznámení o skončení exekuce, která byla vedena zřízením exekutorského zástavního práva rovněž potvrdil, že zajištěná pohledávka zanikla a že tudíž zaniklo i exekutorské zástavní právo. V současné době mnohé exekutorské úřady již tento postup aplikují, avšak jednotlivá katastrální pracoviště jej na základě metodiky ČUZK striktně odmítají. Další možností, jak bude moci soudní exekutor výmaz exekutorské zástavy docílit, by v budoucnu mělo být i vydání usnesení, kterým soudní exekutor rozhodne o zrušení exekutorského zástavního práva a to pak zanikne právní mocí takového usnesení. Rovněž toto řešení v současnosti katastr nemovitostí striktně odmítá, resp. požaduje (jak uvádím výše) splnění dosti nepravděpodobné podmínky, totiž aby takové usnesení nabylo právní moci dříve než exekuční příkaz, kterým bylo exekutorské zástavní právo zřízeno.